Příběh jednoho inzerátu - DOPLNĚNO

Bylo, nebylo: za devatero horami a devatero řekami žilo společenství, které vydávalo své noviny. Když měl někdo z členů tohoto společenství narozeniny, jeho blízcí mu někdy jako projev přátelství nechali ostisknout v těchto novinách gratulaci. Tak tomu mělo být i 1. března na narozeniny arcibiskupa Róberta Bezáka. Ačkoliv bylo jisté, že jeho odvolání z řízení trnavské arcidiecéze nebylo motivováno nějakým (jeho) mravním deliktem, přesto noviny tohoto společenství odmítli inzerát otisknout. Zdůvodnění? Noviny si vyhrazují právo neuveřejnit každý podaný inzerát.

Zní to jako nepovedená pohádka, ale je to skutečnost Léta Páně 2014 a noviny se nazývají katolické. Chápu, že jméno Róbert Bezák mnohé lidi dráždí, zřejmě protože je jejich černým svědomím. Tzv. "bezákovcům" je vyčítáno rozbíjení jednoty církve, i když pouze odmítáme mlčet k tomu, jak je zacházeno s právoplatně vysvěceným arcibiskupem. Dnes jsem si uvědomil, že je to zcela naopak: toto odmítnutí uveřejnění gratulace je totiž jasným rozbíjením církevního společenství!

O odmítnutí otisknout inzerát mj. referovala televize Markíza a server aktualne.sk. Ten přinesl skoro až neuvěřitelné vysvětlení tohoto odmítnutí z úst ředitele Spolku sv. Vojtěcha, který slovenské Katolické noviny vydává: "Sám arcibiskup Bezák si pred odchodom zo Slovenska želal, aby ho veriaci nekontaktovali a nezaujímali sa oňho – týmto postojom jeho želanie rešpektujeme," Doporučuji porovnat s tím, co pan arcibiskup skutečně řekl (např. zde) - skutečně nechat někoho odejít znamená nezajímat se o něho? Tak nějak podle mě vypadá rozdíl mezi pravdou a polopravdou.