Klopeme na Františkovu bránu

Nová píseň pro Róberta Bezáka od jeho bratra reflektuje úsilí těch, kteří neustávají k podpoře odvolaného arcibiskupa - videoklip zde. Klopeme na Františkovu bránu.

Mimochodem, není zvláštní, že o klepání mluvil i budoucí papež František na kardinálském kolegiu před konkláve? Myslím, že tato jeho slova velmi korespondují s naší situací, posuďte sami:

"Evangelizace předpokládá apoštolskou horlivost. A smělou svobodu slova, aby církev mohla vyjít ze sebe a směřovala k okrajům. Nejen k těm zeměpisným, ale k hranicím lidské existence, kde se setkává s tajemstvím hříchu, s nespravedlností, bolestí, ignorací myšlení, s absencí náboženské praxe a s jakoukoli bolestí. Pokud církev nevyjde ze sebe samé, aby hlásala evangelium, krouží jen kolem sebe samé. Pak je nemocná (jako ta shrbená žena v evangeliu). Neduhy, které v průběhu času v církvi vznikají, mají své kořeny právě t této její sebestřednosti. Je to duch teologického narcismu.

Ježíš říká, že stojí u dveří, na něž klepe. Z biblického textu je zřejmé, že na ně klepe zvenčí, aby mohl vejít dovnitř. Mám teď ale na mysli případ, kdy klepe zevnitř, abychom ho nechali vyjít ven. Egocentrická církev si ho však nárokuje pro sebe, uvnitř, a nenechá ho vystoupit. Církev kroužící kolem sebe samé věří, aniž by si byla toho vědoma, že svítí svým vlastním světlem. Přestává být „mysteriem světla“ a tím skýtá prostor onomu strašlivému zlu „duchovního zesvětštění“, které de Lubac pokládá za to nejhorší, co se může církvi stát. Taková církev žije jen pro to, aby v ní jedni okuřovali kadidlem druhé." (Celý text uveřejnily Perspektivy KT 24, str. 2)