Díky, pane arcibiskupe!

Vánoce 2015 jsou bodem obratu v případu arcibiskupa Bezáka. Obrat nespočívá ve vyjasnění ze strany vedení církve, jak bychom si jistě mnozí přáli a jak by bylo na místě, nýbrž ve vykročení pana arcibiskupa na další etapu jeho životní cesty, což vyjádřil v obsáhlém rozhovoru s Marií Vrabcovou na SME. Zvu vás, abyste četli tento rozhovor naplněni vděčností. Vděčností Kristu, jehož království není z tohoto světa. Vděčností všem, kteří se za pana arcibiskupa postavili pevně, avšak bez nenávisti. A konečně s vděčností Róbertu Bezákovi, který poctivě zápasil za evangelní podobu církve a zůstal přitom svobodný. Svobodný od závislosti na moci plynoucí z biskupského úřadu i od závislosti na poctách spojených s rolí zápasícího. A tím se znovu vracím k vděčnosti Kristu, neboť svoboda dětí Božích je jeho darem.

V tuto chvíli nevím, jakým směrem se budou dál ubírat tyto webové stránky. Pan arcibiskup neinicioval jejich vznik, ani neurčoval jejich obsah. V následujících měsících se uvidí, zda stránky dostanou nový rozměr, nebo zda zůstanou "pouze" svědectvím o zápase, který skrze duchovní růst mnoha křesťanů přinesl a bude dál přinášet své plody. O zápase arcibiskupa Bezáka i těch, kteří spolu s ním a často i skrze jeho službu uvěřili Kristovům slovům: "Víte, že věhlasní vládcové národů nad nimi panují a jejich velikáni nad nimi užívají moc. Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je otrokem všech. Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mk 10,42-45). Díky, pane arcibiskupe!